Omezený přístup na naše sociální sítě mě v podstatě poslal téměř do doby, o níž jsem na sítích dennodenně psal. Najednou, jako bych se ocitnul zpět v roce 2005: jediná platforma, kterou mohu použít jsou webové stránky, e-mail a mobilní telefon s SMS.
V soukromých archivech, z nichž své příspěvky převážně tvořím, však čeká řada velkých či malých zajímavostí. Ani zdaleka nebyly vyčerpány, naopak se každý den zvyšoval jejich počet. Málokdo však ví, že často jsem pro získání fotografií ze soukromých archivů musel sednout do auta a vyrazit třeba na druhý konec republiky, abych fotky získal. Za profilem 90s czech roads se skrývá strašně moc práce, která nejde vidět a jak jsem kdysi poznamenal, dobové materiály skutečně nerostou na stromech. A tak pevně doufám, že se mi podaří původní profily na sociálních sítích obnovit.
Nádherná Porsche, zachycená na snímku z roku 2001. Tyto fotky se dochovaly pouze na negativech. Bylo nutné je osobně oskenovat. I to je práce badatele.1
Autor projektu
Celé ty roky mě vlastně ani nenapadlo napsat příspěvek o sobě, zkrátka o tom, kdo jsem, co to vlastně tvořím a co je mým cílem? Rozhodl jsem se napsat tento článek, abych přiblížil a sdělil, kdo jsem a co vlastně tvořím.
Jmenuji se Patricio Malundo, je mi 27 let a v říjnu 2019 jsem na instagramu založil projekt 90s CZECH ROADS. Zprvu šlo o nevinnou volnočasovou aktivitu publikace historických fotek z devadesátek, avšak záhy se to rozrostlo v koníček v podobě opravdového bádání, v rámci něhož jsem se začal specializovat na publikaci historických fotografií a příběhů zajímavých vozů z kapitalistických zemí, vlastněných v České republice v 90. letech a na počátku nového milénia. Cíl projektu byl poměrně jasný – ukázat zářivou stránku automobilových 90. let v České republice. A už v prvním roce fungování projektu se mi jej podařilo naplnit s pomocí vás, fanoušků projektu, kdy jste zasílali fotky ze soukromých archivů. V letech 2019 až 2025 jsem zveřejnil 1379 příspěvků s unikátními historickými materiály, z čehož některá videa na instagramu měla přes 1 milion zhlédnutí. O tom, jak jsem vůbec došel k založení projektu, jsem se více rozepsal v tomto článku.
Já s Mitsubishi EVO 7 v roce 2005 na tuning srazu v Bludově. Zde je patrné, že plamen mé lásky k autům hořel již naplno.
V průběhu let se mě pár lidí ptalo, proč to vlastně dělám, co mě na tom baví. Odpověď je prostá a jednoduchá: toužím po poznání, porozumění historii, lidských osudů a automobilové historie. Věřte, že v České republice je tato historie velmi pestrá a stále skrývá mnohá tajemství, která mě baví odhalovat a pochopit dění u nás v kontextu doby.
Kromě bádání v automobilové historii u nás mám rád elektronickou hudbu 80. a 90. let a to zejména žánry synthpop, new wave (vč. německé nové vlny – NDW), italo-disco, dance, eurodance, staré techno a trance, koneckonců jsem kdysi udělal pár playlistů mé oblíbené hudby, odkaz na ně zde. Neustále rozšiřuji svou hudební kolekci, současná hudba mi je cizí. Mimo to mě baví skládat hudbu, baví mě sound design, hraju na synťáky a nejradši mám své vintage kousky, které mají charakteristický oldies zvuk, mému srdci blízký.
A čím jezdím já? Nad tím, jaké staré auto si koupím, jsem dlouho filosofoval. Racionálním úsudkem jsem došel k Mazdě MX-5 1. generace. Proč zrovna Miata? Opět je odpověď jednoduchá: perfektní dostupnost náhradních dílů, je to stylové, roadster, je v tom prima svezení a má to ta správná, retro vyklápěcí světla.
Svou Mazdu, vyrobenou v roce 1992, jsem pořídil roku 2022 za 95 tis. Kč. Byla zrezlá a tak ji bylo nutné dát celou dohromady. Zkorodované díly se vyměnily, následně byl na vůz aplikován lak, dle mého přání, došlo též k výměně střechy – nová je v barvě interiéru. A tak vzniklo jedinečné auto, zcela podle mého gusta. Samozřejmě nechybí ikonické třípaprskové disky, které jedni milují, druzí nenávidí. Pod kapotou je zcela sériové.
MX-5 se tak stala vedoucím vozem kolony na našich vyjížďkových srazech a od pořízení jsem s ní najel více, než 45 tis. kilometrů.
Komunitní setkání
V roce 2020 jsme uspořádali zcela první komunitní setkání přátel našeho projektu. Tehdy se sjelo ke sportovní hale v Dolních Břežanech přibližně 14 aut a pár lidí. Naše srazy se však každý rok rozrůstaly, počet lidí se vždy násobil. Z malého, komorního setkání se stala akce obrovských rozměrů, kdy roku 2025 přijelo do resortu Vigvam 586 aut a více než 1200 lidí. Stále nemohu uvěřit, kolik nadšenců do deavadesátek se mezi vámi najde. Není to však o počtu lidí nebo aut, ale o tom, kolik hodnotných přátelství mezi sebou na setkáních navážeme a upevníme.
Cílem těchto velkých setkání je „uzdravovat“ komunitu lidí okolo aut. S týmem jsme přesvědčeni, že se z automobilových akcí vytratila lidskost, lidé jsou odpojeni a tak se s tím snažíme něco dělat a prostřednictvím našich akcí podněcovat interakce mezi účastníky a hlavně nová přátelství.
Osmé setkání přátel 90s CZECH ROADS – srpen 2025.2
A pak jsou tady vyjížďkové zájezdy. Ty pořádáme od roku 2023, cílem těchto akcí je navštívit zajímavá a zapomenutá místa v naší republice, spjatá s historií 80. až 0. let a poskytnout k nim komentář o historii, tímto se snažíme své okolí vzdělávat. Prozatím jsme navštívili severní Moravu (Jeseníky), jižní Čechy (Šumava), severní Čechy (Teplicko, Ralsko) a také západní Čechy (Cheb, Sokolov). Další akce plánujeme i do budoucna.
Závěr
Spoustu věcí, spjatých s projektem jsem mj. řekl v tomto rozhovoru roku 2021. Předtím, než mi byl přístup na sítě odepřen, navrhoval Ondra Chamilla opáčko, tak kdoví, třeba k tomu dojde. Hodně věcí se od roku 2021 změnilo. Vždycky si rád pokecám a dokud se nevrátím na sítě, ocením, když mi třeba pošlete mail na patricio@90sczechroads.cz nebo, pokud na mě máte telefon, zavoláte. :-)))
Tak zůstaňte naladěni a brzy si dáme zase pořádný článek s výletem do historie.
Zdroje
- Soukromý archiv Lexy Holuba. Foto: Pavel Vítek. Děkuji za sdílení a důvěru.
- Foto pořídil pan Pavel Kepka. Moc děkuji!